Bod zlomu
Od posledního zápisku uběhlo sice pouze jen o něco málo více času než týden, ale vše je jinak! Díky nastolenému pracovnímu tempu jsme dostali možnost vyzkoušet si pořádně obě práce, tedy tu v baličce i tu na sadu. Tento koloběh nás postavil před otázku, kterou nebylo jednoduché zodpovědět, a sice: „Která práce je horší?“ Přes veškerou snahu se nám na tuto otázku nepodařilo najít uspokojivou odpověď a tak vyhrály obě:) Skutečnost je taková, že se potvrdily hlasy o tom, že stříhání stromů, přestože v sadu, není zrovna žádná procházka...Zkusili jsme to však statečně, až se nám z prstů staly pařátky, které nešly zohnout a zcela rozlámané tělo se jen těžko po šesti hodinách spánku zvedalo do mrazivého rána. Nic naplat, seznali jsme, že to aby každý z nás denně ostříhal precizně 260 stromů tak, aby se to líbilo kontrolorce, která za námi měla docházet a hodnotit nás, nebude úplně jednoduchý úkol. Finálním peříčkem, které přechýlilo už tak dost nachýlené misky vah byla skutečnost, že namísto slibovaného 1 dolaru za strom nám bylo nabídnuto 55 centů. Takže o slušném výdělku nemohlo být ani řeči. Nicméně jsme se naučili spoustu nového o stromech a jejich údržbě. Když jsem si předtím myslel, že se bude jednat pouze o ostříhání nezbedných jednoročních přírůstků na stromu, hluboce jsem se mýlil. Je to „věda“ a člověk toho může i dost zkazit. Po zralé úvaze jsme se tedy s manažerem Toddem dohodli, že to není pro nás to pravé ořechové. Vyšlo najevo, že se obvykle lidi učí stříhat aspoň jednu sezónu tak, aby tu další byli schopni nastolené tempo v pohodě zvládnout. Tato informace nás definitivně ujistila o správnosti naší volby. Rozloučili jsme se s Toddem i Bobem (ne, není to dvojice z teleshoppingu, ale naši bývalí chlebodárci) a Ti nám v zápětí nabídli práci začínající v listopadu. Byli na nás moc hodní a byli bezesporu těmi nejlepšími lidmi z Apolla, se kterými jsme měli tu čest. Zbyla nám tedy ještě jedna práce, práce v baličce. Tato naše noční disciplína však dnes zažije derniéru. Po čtyřech týdnech (domluveni jsme s Apollem byli na jednom:), končí i tato naše kratochvíle. Nebylo to zlé, ale myslím, že tato práce nám krom seznámení se se spoustami fajn lidí nic do života nepřinesla. Ale lidi tu byli opravdu fajn!:)
Todd s Bobem nám doporučovali, ať vyzkoušíme pruning vinic, což je opět stříhání, ale tentokráte již méně náročné na zkušenosti a práce se narozdíl od jabloní obejde bez žebříku, který se za celý den skotačení neuvěřitelně pronese:) V návaznosti na toto doporučení jsme začali konat a zkontaktovali naši kamarádku Lauru, kterou známe ještě z Aucklandu a která momentálně na vinici pracuje. Podělila se s námi o všechny zkušenosti a postřehy a taky už máme dva kontakty na téměř jistou práci – v Blennheimu na Jižním ostrově. Tady v Hawke´s Bay je sice vinic taky spousta, ale my jsme se rozhodli nesetrvávat zde déle, než je nezbytné a vyrazit dál. Než však překročíme Cookův průliv, rozhodli jsme splnit si jeden dřívejší slib a vrátit se ještě jednou do Wellingtonu. A jelikož cesta na Jižní ostrov shodou okolností nevede jinudy než přes Wellington a jelikož si myslíme, že ve Wellingtonu je pořád co dělat i v zimě, rozhodli jsme se v něm na pár týdnů zakotvit a při té příležitosti okouknout zákulisí místních restaurací coby: expert na mytí hrnců (Jirka) a odborník na pěnu na cappuccino (Květka). Pokud si jedinečnou příležitost zaměstnat dvě takto kvalifikované osoby místní restauratéři nechají proklouznout mezi prsty, michelinskou hvězdu asi už jen tak nezískají, a my se pak zkusíme nechat chytit za pačesy někým jiným a jinde, nejspíše asi vinaři z oblasti Marlborough, jež je největší oblastí pěstování vína na Novém Zélandu.
Jedna z kapitol se tedy uzavřela...a když se jedna uzavře, druhá se otevírá, o tom, co nám přinese, Vás budeme dřív nebo později informovat.
Mějte se pěkně
Jirka a Květka
Komentáře
Přehled komentářů
pár dnů člověk nečte novinky a hele! už je vše jinak! jdu honem na další díl, jsem napnutá jak "šraky"! :-) Papa a hodně úspěchů! :-)
nazdárek :)
(Jana, 26. 6. 2012 11:57)
Jéééééé, to je opravdu dobrodružná cesta! :) To mě baví! Já chcííííí taky! :)))
Mějte se a držte se! Pac pusu. J.
zdravice
(Evča Tom., 20. 6. 2012 16:17)
Ahoj cestovatelé, hodně zdaru do další etapy a hodně štěstí ve Wellingtonu. Mimochodem, Květce všechno nejlepší k dnešnímu svátku!!!
Zdarec jaxviňa, E.
No to jsou změny!
(Eva*, 26. 6. 2012 16:15)