Nezlomní
Protože jsme to ani po čtyřech týdnech na vinici stále nezabalili, mohlo by to vypadat, že jsme si zvykli a že se nám tam i líbí. Jenže – my jsme si nezvykli a nijak zvlášť se nám tam nelíbí!:) Snažíme se však nacházet pozitiva všude tam, kde je to jen trochu možné. Dny běží a keřů vinné révy neubývá. Ubývají naopak naše síly, a to zejména ty psychické. A tak nebývá výjimkou, že se řádkem častou nesou slova, která se nesluší publikovat:) Nevěřili byste, jak dokáže tak krásná a užitečná rostlina, jakou réva bezpochyby je, vytočit i jinak klidné lidi! Nezřídka se tak cesta řádkem v mžiku změní v cestu válečným polem, kde hlavní nepřítelovu zbraň tvoří nezdolné pruty, které škrábou obličeje, ničí ruce, strhávají brýle z tváře a lámou se když nemají, snad aby ještě více podkopaly naši morálku. Ke všemu se pak ještě přidává vnitřní nepřítel v podobě tupých nůžek, které ztupí snad i zimní vánek, který nám dělá denně společnost. Ale jak už byla řeč, hledáme pozitiva. A tak je potřeba podotknout, že jsme značně posunuli naši laťku směrem k onomu vysněnému „Everestu“ šesti set stromů denně. Při vhodné konstelaci hvězd, okolností a na hranici našich možností jsme dosáhli „kóty“ 580 stromů. Nicméně jsme následně zjistili, že pro nás neplatí oblíbené pravidlo, že „dnešní rekord bude zítřejší normou“ a druhý den po rekordu jsme utavení udělali sotva pětistovku:) Zjistili jsme jak důležitá je u této práce motivace. Tu nám překvapivě nepřináší skutečnost, že jsme placeni za to, kolik toho uděláme. Když si totiž člověk uvědomí, že mu každá větev omotaná a přidrátkovaná vodícímu drátu přinese (závratných) 12 centů, tak kýžený impuls z mozku do všech svalů a šlach nějak nepřichází, spíše naopak. Ale co zaručeně funguje je touha nebýt nejhorší. A jelikož se nám za poslední týden značně proměnil kádr, motivace se dostavila. Důvody, proč odešla spousta kolegů z této nepochybně lukrativní a exkluzivní práce nechme stranou:) Přišli noví kolegové a taky vlastně sousedi. Němci. Skupina asi osmi z nich začala minulý týden a protože již pracovali na jiné vinici, jsou i docela rychlí. No a protože se s Květkou jako již staří harcovníci pracující pro společnost Vine First nechceme nechat zahanbit nějakými nováčky:), když se naskytne příležitost k souboji, neváháme nasadit vražedné tempo a bojujeme. O impulsy není v takových chvílích nouze. Když pak za sebou uslyšíme známé nadávky, tentokráte však v němčině, víme, že se lepšíme:) Nutno podotknout, že se snažíme závodit i s kolegy, kteří jsou tu déle. Tam však závod většinou netrvá tak dlouho a nezřídka nám pohled na opravdové rychlíky vezme vítr z plachet.
No a tak to táhneme den za dnem a těšíme se na jaro. A to se, jak postupně ubývá noci, nezadržitelně blíží. Nevíme, jak dlouho ještě bude trvat, než zlomíme poslední proutek a řekneme si, že už toho bylo dost. Věřte ale, že já osobně na ten moment myslím každý den, když se ocitnu někde uprostřed řádku a nevidím ani jeho začátek, ani konec. Když však na jeho konec dojdeme a Květka konstatuje, kolik jsme si to dneska zase vydělali, odsunu v hlavě ten opravdový konec této kapitoly zase o den dále:)
Posíláme pozdrav ze zimního Blenheimu!
Mějte se pěkně
Jirka a Květka
Komentáře
Přehled komentářů
Přidávám se k Léně s držením palců a přeju hodně trpělivosti. Popřála bych vám ráda i brzký příchod teplejšího počasí, ale protože by to znamenalo zimu pro nás, a tu já nerada, tak se to ve mně trochu pere :)))))
Břežany zdraví Zéland
(Lény, 26. 7. 2012 13:22)Klobouk dolů před vaší tpělivostí a zapálením :D držím vám palce, ať zima rychle odejde a brzy přivítáte krásné jaro ! Mějte se dobře a drátkujte o sto šest :D Já, Pepa i Denoušek na vás vzpomínáme a bohužel basu Svijan si zatím vypijeme sami :D
zdravice
(Evča Tom., 30. 7. 2012 9:16)