Pátek, sobota a "děle"
Úvodem tohoto článku dovolte, abychom Vám všem moc poděkovali za Vaše úžasné komentáře a přízeň, dělají nám velkou radost a vždy moc potěší a nezřídka kdy také pobaví! Pište nám tedy dál, prosím:) Jelikož jsme zaznamenali několik požadavků na popis pracovní části našeho pobytu, pokusíme se stručně shrnout jak to (doposud) chodí a jaké postřehy jsme si z pracovního života tady na NZ prozatím odnesli. Jelikož se jedná o první práci a zaměstnavatele, nelze říct, zda tyto poznatky jsou – a ony jistě nejsou - všeobjímající, ALE lze říci, že nás zde nejvíce překvapily hned dvě věci. Tou první je pohotovost a přímost místních šéfů, druhou pak je neorganizovanost, která (nám) zde, den co den, panuje:) Jsou dny, kdy se pro samou práci ani nezastavíme a pak jsou dny, kdy se pro nedostatek práce skoro ani nepostavíme:) To je však myšleno s velkou nadsázkou… S šéfy je to asi jako všude jinde na světě. Náš primární a dříve již zmíněný boss jménem Ben je tak pohodový, až občas vůbec nevíme co dělat, takže skupinově odhadujeme, vyvozujeme a usnášíme se, což ukousne dost velký kus z koláče pracovní doby. Ta naše začíná v 7.30 a končí obvykle v 17.00. I když je to dřina, lze s určitostí říci, že vrtkavá paní štěstěna stojí při nás, protože máme práci, ve které nám umožní odpracovat 40 a více hodin týdně, což tady rozhodně letos není normou. Místní (bez výjimky) označují letošní léto a sezónu za nejhorší co pamatují, oni to teda říkají drsněji, ale protože nechceme vše opisně překládat do češtiny, řekněme, že se jim letošní způsob léta zdá být poněkud nešťastným:) Na zdejší poměry je více zima a počasí je nejisté, což nesvědčí místním plodinám, tedy ani farmářům a v konečném důsledku ani sezónním pracovníkům (těm to svědčí nejméně). Potkali jsme několik turistů jako jsme my, kteří si na práci a její nedostatek stěžovali. Pracují třeba jen 20 hodin týdně. My jsme v aktuálním týdnu odpracovali krásných 56,5 hodiny. Sice jsme museli přejmenovat jeden den v kalendáři z „neděle“ na „děle“:), ale nestěžujeme si, práce si vážíme, případné prostoje statečně prostojíme a jsme rádi, že jsme rádi. Tak a dost bylo klišé:) Lze říci, že po třech týdnech práce v sadu jsme už zažili mnohé, každý den je práce jiná, ale pocitově nejvýraznějším zážitkem byla práce (pro nás po výletě na Cape Kidnappers typická) v promáčených botách. Vzhledem k výše uvedenému a občasným přeháňkám jsme učinili investici, která se už teď rozhodně vyplatila, a sice koupili jsme si gumáky! Nevěřili byste, jaká je to teď pohoda, když zaprší…! A gumáky to nejsou jen tak obyčejné, jsou to totiž Baťovky(!), vyrobené jsou na NZ, ale logo i baťovská cena 34,99 zůstala věrna českému zakladateli. Je zajímavé, jak rychle se člověku změní žebříček věcí, které ho dělají šťastným:) Když ale neprší, tak to pálí a ačkoliv právě končí léto, tak je opalovací krém s ochranným faktorem 50+ stále v permanenci a i přesto se člověk opálí a nezřídkakdy i spálí:) Protože to pálí i dnes a my už máme po práci, jdeme si užít půlden volna před dalším pracovním týdnem na pláž.
Mějte se krásně a pozdravujte od nás jaro!
Jirka a Květka
Komentáře
Přehled komentářů
Pěkná reklama na Apple! :-)
zase hezké psaníčko
(eva.mach, 21. 3. 2012 21:00)Ahoj,čtu vaše zápisky a vždy to tak hezky líčíte, že se cítím, jako bych tam byla a když se podívám na fotografie, tak paráda. No gumáky, to jsem se bavila, to je Jirko tvá oblíbená obuv z dětství, tak více napíši v meilu, nebo skype a pořád na vás myslím, tedy denně. Jen třeba by mě zajímala foto z pracovního procesu?chacha e
Ahóóój!
(Jana, 19. 3. 2012 11:28)Jééé, zase jsem se pobavila při čtení a ještě se pokaždý dozvím něco nového. :))) Pláž vám závidím, i tu dřinu nakonec. Když to není navždy... hned bych si střihla pár týdnů v jabloňovém sadu... zhubla bych a ještě si vyčistila hlavu. :))) Ale nezlehčuju, vím, že to není žádná sranda - makat celý týden i s "dělí" a od rána do večera... to je celkem síla. Jináč tady u nás skutečně zavládlo jaro, včera bylo snad 25 stupňů, což já ale registruju pouze tak při věšení prádla na balkoně, neb jsem jinak zalezlá za zataženými žaluziemi a čučím do počítače a "bavím se" diplomkou. Ale už za chvíli... Juchuchůůů! :))) Jiříčku, víš, že jsme se od té doby, co jsi odletěl, ještě ani jednou nesešli v Caféčku? Chybí nám tu nejpíš "stmelovač". :))) Mějte se tam dálce fajn a dávejte na sebe pozor a užívejte si to tam! Pac pusu. J.
fotky ze sadu
(Eva*, 26. 3. 2012 20:12)