Vánoce
Tak a je to za náma, první společné Vánoce jsme si moc užili, kůstka z kapra v krku neuvízla, a tak můžeme dál očekávat příchod počátku naší plánované cesty.
Dalo by se říct, že se stále nacházíme ve fázi nula, ale zároveň je nutno říci, že nula v tomto případě není neměnná. Začali jsme totiž uvažovat, zda je pro nás Wellington nejlepším výchozím místem, kde začít naše dobrodružství. Pro hovoří fakt, že se jedná o hlavní město, ale zároveň zdaleka ne největší aglomeraci na NZ (má cca 350 tis. obyvatel) a taky to, že jsme tohle město vybrali intuitivně – prostě se nám líbilo. Zároveň nám však postupné studium podkladů ukázalo, že je Welly doost větrným místem (vítr nezřídka dosahuje rychlosti 100 km/h) s krásným, ale skalnatým pobřežím s (díky větrům vanoucím z jihu) vodou, jejíž teplota jistě učiní šťastným srdce otužilce, který každoročně na Nový rok skáče skrz díru v ledu do vln Vltavy, nebo ledního medvěda, nikoliv tedy srdce naše - otužilců z paneláku. Ale hlavní otázkou, která se v této souvislosti v našich myslích usídlila, bylo, zda by nebylo pravděpodobnější najít práci v nějakém větším městě, tedy přesněji řečeno hned v největším – a do roku 1865 hlavním - městě NZ Aucklandu. V hlavě se začala hlásit ona známá předpokladová teorie, která je založena na (velmi) teoretické znalosti obou míst a obecným úsudkem typu: Kdybych chtěl jako cizinec poznat a procestovat ČR a někde si na tento počin na místě přivydělat, zvolil bych například Ostravu před Prahou? Výsledek této úvahy je pro Wellington, jako místo našeho budoucího prozatímního domovského města, zdrcující.
Ale jak praví klasik Šedivá je teorie, ale zelený je strom života. A tak dále zvažujeme a termín odletu se kvapem blíží…