Nový Zéland...naše slasti i strasti...

Když jsme sem psali naposled, byli jsme v knihovně města Timaru, které se nachází v regionu Canterbury. Od té chvíle jsme navštívili další dva regiony Otago a Southland, viděli spoustu věcí... a totálně změnili plány.

Když jsme odjížděli z posledního WWOOFingu od budhhistů, říkali jsme si, že budeme pár dní zase cestovat a pak pojedeme načerpat nějaké další zkušenosti a vyzkoušet si nové věci někde na farmě. Pak ale přišel zvrat. Ten nastal, když jsme cestou narazili na veliké skleníky stojící u hlavní silnice. Protože je Květka milovnicí všech květin (jak jinak, že:), zašli jsme se do skleníků podívat a protože se nám tam moc líbilo, napadlo nás zeptat se, zda by tu nepotřebovali dva „hard workery“ z České republiky. Řekli nám sice, že mají plno (už totiž nějaké dva hard workery z Čech měli:)), ale tato událost nečekaně a spontánně odstartovala naše odhodlání nečekat na sezónu třešní, chytit štěstí za pačesy a znovu se pokusit zapojit do pracovního procesu. Do procesu jsme tedy naplno zapřáhli starou dobrou metodu „Líná huba – holé neštěstí“ a cestou se poptali, kde nás napadlo. Za pomocí tohoto chvatu jsme za pár dní obdrželi tolik pracovních nabídek, že jsme najednou nevěděli co vybrat. Po hlubší úvaze, které už zvládáme opravdu v rekordním čase, jsme vybrali jednu z nich, která se zdá v tuto chvíli jako nejlepší. Jedná se o práci v hotelu na Stewartově ostrově (na mapě Stewart Island).

Jedná se o třetí největší ostrov Nového Zélandu a zároveň o obrovské přírodní království s téměř výhradně endemickými druhy rostlin a zvířat. Trvale tu žije asi 400 lidí, ale v sezóně sem zavítá mnoho turistů a tak v městečku jménem Oban, které je jediným městem, značně zvedne populace. Ostrov se nachází asi 30 km pod Jižním ostrovem a jeho návštěva byla našim nevyřčeným snem, který by, nebýt nabídky práce, asi snem zůstal. Teď, zdá se, ostrov navštívíme a strávíme na něm i delší čas, než jsme si kdy mysleli. Protože ale víme jak umí být představivost nebezpečným společníkem na cestách, nic si nepředstavujeme a hlavně doufáme, že budou pracovní podmínky „lidské“ a že si to tam užijeme jen v dobrém:) Než jsme dostali nabídku práce, zaměstnavatelé si ověřili naše dosavadní reference od lidí pro které jsme na NZ pracovali, nebo u nich bydleli a tak doufáme, že budou takto pečliví i nadále a dodrží vše co nyní slibují:) Pracovní náplň má být rozmanitá (od zahrady, po kuchyň) a tak se nám snad podaří (kromě vydělání peněz) taky něco užitečného naučit. A kdyby ne, jen peníze navíc taky nejsou k zahození:)) Každopádně se nám ale otevře možnost prozkoumat unikátní netknutou přírodu, což bude k nezaplacení tak jako tak:)

Momentálně jsme ve městě Invercargill a zítra se trajektem přesuneme ještě více na jih, než jsme doufali. Auto necháme v přístavu, protože na celém ostrově je jen 25 km silnic a tak bychom ho asi moc neužili:)

Zdravíme z konce Jižního ostrova, který pro nás není koncem, ale spíše začátkem. A o tom, jaký začátek to bude, napíšeme zase příště.

Mějte se pěkně

Jirka a Květka