Nový Zéland...naše slasti i strasti...

Po dlouhé odmlce se vracíme s posledním příspěvkem na našem blogu o cestě na Nový Zéland. Ačkoliv je to možná smutné, je to tak – každá cesta jednou končí. Ta naše skončila krásně.

Kdyz jsme opousteli Jizni ostrov, meli jsme jen mlhavy plan, jak a kde prozijeme nas na dlouhou odbu posledni mesic na Novem Zelandu.

Sezóna třešní skončila, a tak se konečně naskytla kýžená chvilka pro sepsání toho, co jsme za poslední dobu prožili.

Rok se s rokem sešel a já s hrůzou zjistil, že jsem prošvihl jedno výročí. Naštěstí se jednalo pouze o výročí sepsání prvního článku zápisků. Zápiskům a jejich čtenářům se tady tímto omlouvám a pokusím se oslavit jubileum dalším článkem.
 

Za okny se schyluje k dešti a protože nám k našemu velkému překvapení i po více než týdnu funguje počítač, nastala tedy ideální konstelace pro usednutí za stůl a užití si vymoženosti psaní bez tužky a papíru:)

Po dlouhé odmlce, přímo digitálním tichu, se opět hlásíme z Nového Zélandu. Když už jsem se začal shánět po tužce a zkoušel si v hlavě vybavit jak vypadají psací písmenka, narazil jsem na veliký problém.

Technicka zavada neni na Vasem prijmaci

Hlasime se poprve ze Stewart Islandu, ktery je nasi dalsi zastavkou na nasi pouti po Novem Zelandu.

Když jsme sem psali naposled, byli jsme v knihovně města Timaru, které se nachází v regionu Canterbury. Od té chvíle jsme navštívili další dva regiony Otago a Southland, viděli spoustu věcí... a totálně změnili plány.

Uběhlo sice jen pár dní od okamžiku, kdy jsme opustili Ngaio Bay, avšak my jsme zažili tolik věcí, že by to vydalo snad na celý měsíc.